Můj příběh, má cesta k radosti

Asi nejvíc mě tu vždycky zajímala odpověď na otázku : “Jak to tady vlastně funguje. Jak to celé je.” U všeho mě zajímá ta Podstata, odjakživa, od dětství mě to tak nějak za tou odpovědí hnalo. Nástroj tu odpověď a vlastně tu vrcholnou radost a volnost duše najít mi bylo úplně vše, hudba, se kterou jsem začala v 6 letech a nakonec se mi stala i milovanou profesí, focení, poezie, zkoumání všemožných filosofických a duchovních směrů, ale třeba i konfigurace switchů a routerů ve světě telekomunikací, kam mě na 3 roky moje zkoumavá povaha dovedla.

Musím ale hned zpočátku říct, že jakkoliv bylo to hledání zajímavé, tak jsem při něm velmi dlouho nedokázala cítit ten krásný, měkký pocit - radost.Alespoň u mne cesta k radosti, kterou cítím, jako přirozený projev nalezené odpovědi na tu výše položenou otázku, byla provázená mnoha dramaty a mnoha stavy temnoty, smutku, prázdna a beznaděje, vycházející z  mnoha položených otázek. Ty měly často svou intelektem podloženou odpověď, která však neskýtala srdci ani trochu té “šťávy”, kterou jsou pro nás okamžiky neadresné, všeprostupující Lásky a Jednoty se vším. Stavy připoutání, závislosti, očekáváními perfektního výsledku, rafinovaně maskovanou pýchou, intelektuální povýšeností a často nedostatkem naslouchání svému láskyplnému okolí jsem se dlouho držela od radosti v dostatečné vzdálenosti. Dokázala jsem jí vidět u ostatních, ale přes všemožné snahy jsem se jí sama nedokázala dotknout.

 Od dětství jsem v sobě měla mnoho energie a enormní tlak té energie mi nedal na výběr, jak se ke všemu postavit, na výběr bylo najít cestu nebo se zbláznit.

Vše přicházelo postupně a bez prodlev, jedno za druhým. Probuzení léčitelských schopností, vidění v té době nevysvětlitelných proudů mezi lidmi, které je jaksi propojují, spontánní vidění minulých událostí a časté stavy nahlédnutí do globálního vědomí. Mnoho věcí jsem nedokázala zprvu zařadit či bylo těžké rozlišit, zda to patří mně nebo je to jen něco, co z nějakého důvodu vidím, ale patří to k někomu jinému. Jen těžko se mi dařilo být "celá" tam, kde zrovna jsem. To otevírání se dělo postupně a nejintenzivněji mezi mým 11 a 19 rokem života. Přišlo mnoho vzpomínek, tehdy jsem začala vykládat Tarot a nahlížet do horoskopů. Informace přicházely samy, ať už o tom, jak s orákuly zacházet, tak co vyložené a viděné pro klienta či mne znamená. S balíčkem karet Haindlova tarotu, který jsem si v 16 letech koupila pracuji dodnes a na tarotových sezeních je to právě ten, který dostanete do rukou. Čas pro runy přišel později, ale informace přicházejí stejnou cestou a samozřejmě ze stejného Zdroje, protože jiný Zdroj zde není... 

Zásadně se ve mne mnohé uvolnilo skrze 3 inspirativní zdroje, prvním bylo v roce 1998 zasvěcení a posléze i mnohaleté vyučování Reiki Usuiho systému. Zlomovým zážitkem bylo Mistrovské zasvěcení, po kterém se mi otevřelo vidění aur a tak jsem mohla pozorovat, jak se následující dva roky ta má vlastní měnila, včetně základní barvy, o které jsem byla do té doby přesvědčená, že zůstává. Po těchto dvou letech jsem ztratila "emoční kontakt" s událostmi, které se děly do mých 18, 19 let, začaly se velmi podobat těm vzpomínkám z minulosti, které jsem byla od dětství zvyklá vídat.

Velmi silný moment  a vlastně druhé probuzení se na cestě k radosti a naplnění sebe ze sebe bylo seznámení se s havajským Ho’oponopono a učením huna skrze domorodou indiánskou šamanku Anu. A jako další neodiskutovatelnou inspiraci a takové určité utvrzení toho, co v sobě odjakživa cítím, musím uvést“Modrou knihu”, A Course In Miracles, která obsahuje lék na snad veškerá pokřivení naší přirozenosti, které si jen dovedu představit.

Asi proto cítím takovou potřebu aktivně příspívat k vytvoření a znovunalezení radosti v životě kohokoliv kolem sebe. Vím, jaké je to žít bez ní a naštěstí už i jak se život promění, když do něj radost vstoupí.

Jediná cesta, jak tu radost a Lásku cítit,  jediná z těch mnoha, které jsem zkusila a která na mne zafungovala, byla dlouze a pozorně se s maximální upřímností dívat do sebe. Dívat se tam, nesoudit, nebojovat, akceptovat, přijmout...zapomenout na tolik ve společnosti zaryté vzorce viny, provinění a trestání se, které plodí jen frustraci a nikam nás neposouvají a místo toho jít cestou láskyplné korekce toho, co nevyhovuje, co plodí bolest. Nástroje, jak se dostat ze svých pocitů bolesti a životní frustrace máme všechny v sobě. Máme v sobě totiž jaksi “přednastavenu” Lásku a přirozenost cítit se vyrovnaně, klidně a šťastně. Ač to tak na první pohled nevypadá. Je možná v určité fázi potřeba leccos pochopit, ale nakonec je stejně klíčové prožít a přijmout.

Tady je možná trochu složitě popsáno to uvědomění, které mi pomohlo osvobodit se od neklidu duše a prožívat život, radost, sounáležitost se vším okolo, se vším, čeho jsem součástí a zároveň tím, co je nedílnou součástí mne samé.

Došla k tomu, že Podstata všeho je vždycky stejná. Je jedna. Všechno funguje na stejném principu. Mezi ničím tu, co se Podstaty týče, není rozdíl. Ten rozdíl, který vidíme, je způsobený fungování Podstaty ve zdánlivě polaritním časoprostorovém kontinuu. Energie Podstaty tedy může vibrovat v různých vlnových délkách, dělit se, slučovat se, transformovat, vytvářet a nechat zanikat nepřeberné množství rozličných forem. Je to krásné a barevné. A často to vytváří zmatek a pocit chaosu. Ale skutečnost je prostá. V celém tom čase a prostoru neexistuje nic, co by nebylo Podstata. K tomu jí rozpoznat můžeme použít jakékoliv “lízátko z Matějské pouti”. Podstata je ve všem. Stejná, neměnná. Není co čistit, co léčit, co měnit. Ani to nejde. Když tohle objevíte, ohromně se Vám uleví. Vystřízlivíte navždy z největší opilosti, kterou jste kdy měli.

V případě jakýchkoli dotazů nás neváhejte kontaktovat.